Komentáře: Je čeština sexistický jazyk?

Od: Lukáš Kalous

Lukáš Kalous — Sun, 11 Oct 2009 23:58:24 +0000

Džendrově korektní jazyk přirozeně nebude
Pěkný článek, jen doufám, že se nebudou tyhle džendrové jazykové korektnosti vymáhat, třeba na úředních listinách. Je to totiž delší, popíše se více papíru a je to k ničemu.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Sat, 10 Oct 2009 20:34:39 +0000

slečna Li Ming – li ming xiao jie
Jen upřesnění: Ming je křestní jméno, Li je příjmení (čínština uvádí rodové jméno jako první); chceme-li už tedy přechylovat, měli bychom napsat Ming Liová.

Od: Lisa

Lisa — Wed, 09 May 2007 17:09:12 +0000

Vocuď pocuď.
Někdy mám pocit, že se řeší něco, co řešení nepotřebuje. Vzhledem k tomu, že se stýkám s cizozemci jmen typu Hannu Rekilä nebo Sunna Reynirsdóttir, tak mi tu a tam nezbývá, než se řídit pravidlem Blbče improvizuj a děkovat všem relevantním božstvům za jazykový cit. Lze jít na kafe se Sunnou, ale…. no, já a Hannu jdem na kafe. Myslím, že neexistuje příčetný mustr, podle kterého by čeština skloňovala podstatná jména končící na -u.
Stran přechylování jsou nejstrašnější výtvarná redaktorka a kunsthistorička, To druhé zní jako kurvička a to první mi evokuje nějakou podivnou věc výtvarných kvalit nebo nástroj výtvarného účelu. Když jsem vykonávala tuto profesi, tak sjem si vydupala, že na vizitkách bude Lisa Nějakdálová, výtvarný redaktor, jinak bych se styděla cdhodit mezi lidi.
Mám totiž jazykové city a pocity vyvinutější silněji, než politickou korektnost.

Od: Karel

Karel — Mon, 07 May 2007 23:12:08 +0000

Panebože to je blábol
V češtině se prostě přechyluje a náš jazyk je jedním z atzributů našeho národa. Komu se to nelíbí, nechť nepřechyluje nebo ať používá jiný jazyk, ale ať nevnucuje své názory jiným. Přechylování samozřejmě není specialitou češtiny, v polštině se vyskytuje také, byť v menší míře.

Od: Kateřina Szczepaniková

Kateřina Szczepaniková — Mon, 07 May 2007 22:47:59 +0000

Výborně
Článek je výborný! Taky se pozastavuji nad tím, proč o sobě některé ženy tvrdí, že jsou dramaturg.

Od: Ignacy M.

Ignacy M. — Mon, 07 May 2007 12:37:15 +0000

K příspěvku pana Orny:
Při stavbě mnohapatrového Ústavu genderového blbnutí se provádí betonování základu. Na této práci se účastní dva míchači betonu, dvě míchačky betonu a dvě míchačky na beton. Ze čtyř míchaček jsou míchačům kdykoliv k dispozici dvě. Na základě genderové spravedlnosti nejen že zbývající dvě míchačky nejsou míchačům k dispozici, ale ti na ně nesmějí ani hvízdnout. Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi míchačkou betonu a míchačkou na beton.
A včil mudrujte!

Od: martin fafejta

martin fafejta — Sat, 05 May 2007 16:01:53 +0000

teorie a praxe
Jen poznámku na okraj – nijak mne netrhá žíly říci třeba Angela Merkelová, již jen z toho důvodu, že se s ní neznám, ale nebudu mluvit o své známe Audrone Zakauskaite, jako o Zakauskaiteové. Ne proto, že to je příšerně dlouhé a těžkopádné, ale proto, že se s ní prostě znám a skutečně by mi přišlo praštěné její jméno vyslovovat jinak, než zní.

Od: R.

R. — Sat, 05 May 2007 11:41:57 +0000

Ruské ženské příjmení v češtině
Přidávání ová k ruským ženským příjmením prostě patří k pravidlům. My jsme se to učili v ruštině, nikoliv na hodinách češtiny a pravidlo je jednoduché – čeština přidává -ová k jménu manžela. A to proto, že v ruštině se taky přechyluje. V obou jazycích určuje jméno, komu manželka „patří“. Jenže v ruštině se občas přidává jen „a“ (Lazutina = je pana Lazutina), u nás se dává „ova“ (Lazutinová, což je česky správně, Lazutina ne). Příklad -ovová je správný v případě, že manžel je třeba Popov, Ivanov. Tedy Popovová (rusky Popova). Řekl bych, že v ruštině je majetnický vztah manžela vyjádřen ještě silněji než v češtině.
Vztahy k některým jazykům jsou prostě v češtině jiné. Protože v ruštině dokážeme vyklíčovat jméno manžela, přechilujeme sami. U jiných jazyků (asijských) to neumíme, proto bychom neměli přechylovat a měli bych přidat rod, tedy například ne Li Mingová, ale paní či slečna Li Ming. A to je koneckonců navod pro všechny, komu přechylování vadí. I když u ruštiny to použít nelze…

Od: Jirka Just

Jirka Just — Sat, 05 May 2007 00:38:34 +0000

pro pana Dvořáka
Naposledy reaguji a poté již nebudu nadále plnit diskuzi reakcemi mimo téma článku.

Jestliže zde existuje společenská nerovnost, proč by obor z této hypotézy nemohl vycházet a snažit se tento stav změnit. V průběhu vývoje feministického hnutí se formovalo několik přístupů, které daly základ myšlenkovým proudům. Z nich pak vzniklo několik přístupů jak pojímat celý problém a současně ho odstranit. Existuje anarchofeminismu, stejně tak jako liberální a konzervativní feminismus. Indoktrinace je tedy příliš silné slovo. Stejným šmahem bychom mohli odmítnout kulturní antropologii.

Doba emancipovaná možná je, přesto společnost ne. Nerad bych tu rozpoutal vášnivou debatu, ale mají muži a ženy stejné podmínky pro výkon svého povolání? Stále existuje platová nerovnost, ženy se stále musí rozhodovat mezi kariérou a mateřstvím (ač vím, že třeba pan Sikora by mi razantně oponoval). Včera byla na toto téma zajímavá debata s Monikou Pajerovou v Interview ČT24.

Od: Viktor Dvořák

Viktor Dvořák — Fri, 04 May 2007 22:11:39 +0000

to: Jirka Just
To se ale naprosto mýlíte.

Moje námitka nemá nic společného se samotným objektem zájmu, ale spíš s metodou. Gender studies a priori předpokládají, že zde existuje nerovnost, že muži se automaticky snaží utlačovat ženy a že je přirozeně nutné s tím bojovat. To je, ať to berete jakkoliv, zkrátka indoktrinace.

Politologie nebo mezinárodní vztahy nabízejí více možných přístupů (konzervatismus/realismus, liberalismus/konstruktivismus/idealismus a marxismus/neo-marxismus) a student si může jeden z nich svobodně zvolit a v jeho intencích pracovat. Gender studies mají jediný účel a to produkovat naprosto nesmyslná a neužitečná díla hořekující nad neuspokojivým stavem společnosti a pokračujícím vykořisťováním žen. Není v nich žádný protipól těchto názorů.

Žijeme v emancipované společnosti, ve které ženy mají stejná práva a povinnosti jako muži. Cíle feministického hnutí bylo dosaženo, není třeba proto nadále hledat nerovnost a útlak někde, kde není, třebas právě v jazyce.