Volbu v neděli je možné označit za
tradiční. Bylo by jistě zajímavé vědět, od kdy se v Čechách volí
v pátek/sobotu a jaké důvody ke stanovení těchto dnů v minulosti vedly. Jako
vysvětlení se nabízí obvyklý způsob trávení volného času, neb na výkon tohoto
občanského práva nám pracovní volno nikdo neposkytne. V pátek se volí od
dvou, aby obyvatelé měst stihli po (dřívějším) návratu z práce „odvolit“,
sbalit se a nejpozději kolem čtvrté vyrazit po přeplněných výpadovkách na
chalupy (a po cestě do šesti, než zavřou samoobsluhy, ještě nakoupit).
V sobotu se volí proto, aby k urnám mohli v místě trvalého
bydliště přijít ti, kteří pracují, studují či žijí mimo něj a na víkend se
vracejí „domů“. Že doma nejsou paradoxně tam, kde tráví většinu svého času,
bylo dáno mj. restriktivními podmínkami tzv. trvalého pobytu. Situace, kdy jste
se ještě nedávno bez trvalého pobytu de facto nemohli zaregsitrovat
k pratickému lékaři či zubaři, připomínala stanné právo. Zatímco třeba
v Německu se univerzitní města snažila přesvědčit studenty, aby si tam byť
načas nahlásili trvalý pobyt (protože z toho měla výhody), v českém
povědomí má tento deklaratorní a evidenční akt stále vlastnicko-emotivní náboj.
A tak se ne nepodobni dřívějším českým zedníkům a službeným o volbách vracíme
z velkého světa domů, k domácím buchtám a na zahrádku.
V neděli nevolíme na rozdíl od většiny
ostatních evropských spoluobčanů ne snad proto, že bychom ji světili (a už
vůbec ne návštěvou kostela), nýbrž proto, že odpoledne u kávy pojídáme ony
buchty. A v této nedělní veskrze soukromé idyle nemají politika či věci
veřejné co dělat, a když, tak jen z televizní obrazovky. Samozřejmě musíme také odpoledne dobře pozamykat a zabezpečit
chalupu a naštvaní z nadcházejícího pracovního týdne se vydat zpátky (k
domovu?).
Volby ve dvou dnech jsou zřejmě tak
velkorysé, že kdo opravdu chce, nějakou tu (finanční) oběť podstoupí a domů či
do republiky zajede či zaletí. Proč bychom kvůli tomu, kdo toho není schopen,
měli v době internetu zavádět korespondenční volbu nebo možnost hlasovat
na obecním úřadě třeba měsíc předem, resp. v době, kdy již nelze měnit
kandidátky (jistě, lze je stáhnout)?
Svůj vztah k volbám jako nutnému zlu
(a politice jako špíně) můžeme vyjádřit i tím, že se jich nezúčastníme. Asi
proto mívám radost a slavnostní pocit, když zejména na vesnicích a
v menších městech potkávám před volební místností svátečně oblečené starší
páry a jednotlivce. A ptám se a rozvzpomínám, jak volby vypadaly před dvaceti a
více lety, když jsem u nich coby pionýr držel čestnou stráž. Rozvzpomínám se na
své pocity a zajímaly by mě pocity oněch 98% obyvatelstva (v malých obcích
ještě víc), hlasujících pro kandidátku Národní frotny. Byli také svátečně
oblečeni? Jak bych tehdy hlasoval já?
Zblízka popsat a analyzovat zvyklosti
veřejného chování (nakupování, stání ve frontách, okounění, protest) a trávení
volného času (kroužky, chalupářství, sledování sportu) a zároveň prozkoumat
možnosti nekonformního chování právě ve vsích a na malých městech, kde žila
většina obyvatelstva, by k pochopení normalizace přispělo daleko víc než
různé cirkusy totality či Ústavy pro její studium.